Cestu asi nemá moc cenu popisovat, vyrazili jsme 18. odpoledne, a byla jako dycky no, mrtě dlouhá. Tak nějak sme se s Drbošem prostřídali, teda tak 90% jel on, já v noci když se mu chtělo spát. Do Ventu jsme dorazili kolem 5 ráno 19.7., našli parkoviště (no spíš takovej flek u cesty) kousek pod vesnicí a šli spát. Já jsem hodil typicky spacák na takovou skalku u cesty, Ludvík s Drbošem zůstali v autě (nechápu :-)) Budíček v 8 hodin, což vycházelo na necelý 3 hodiny spánku. Nic moc, zrovna moc se mi z toho spacáku nechtělo, ale bylo tak krásně že bych stejně asi spát nevydržel :-) Nakonec jsme to ňáko zabalili, kolem 9 jsme dojeli autem do Ventu, nechali ho za 4 eura na parkovišti a o půl desátý vyrazili směrem nahoru. Cesta až k Martin Busch Huette byla po dálnici, resp. po cestě kde projedou i auta, ale kupodivu tam ani nebylo moc lidí. Což bylo super.
20. jsme tak nejak vstali možná kolem devítky do jasnýho rána, a koukali do mapy co by se dalo vylýzt. Problém Oetztalskejch Alp je v tom, že tam je minimum turistickejch cest az na vrcholy, šlapat někde údolím se nám zrovna moc nechtělo a na ledovec zas nebyl matroš. Takže jsme se rozhodli, ze přejedem do pár kilometrů vzdálenýho Stubaitalu.
Po konečným probuzení, opět do krásnýho jasnýho rána jsme do sebe hodili něco k jídlu, uvařili čaj, a volným tempem vyrazili směrem na Östliche Knotenspitze (3101m). Začátek byl celkem v pohodě, normální cesta, i když hodně do kopce, ale bez nějakejch technickejch problémů. Jediným technickým problémem bylo prokličkovat mezi stádama ovcí, ale většinou se uhejbaly samy :-) Takhle to pokračovalo až na rozcestí mezi Knotenspitze a Platenspitze, kde končil lehkej terén. Ludvík fakt překvapil rychlostí, trekovky mu asi hodně pomohly a byl pomalejší jenom minimálně.
