|
Sakra těžkej choďák. 3457m
Datum: 2006-07-19
Cestu asi nemá moc cenu popisovat, vyrazili jsme 18. odpoledne, a byla jako dycky no, mrtě dlouhá. Tak nějak sme se s Drbošem prostřídali, teda tak 90% jel on, já v noci když se mu chtělo spát. Do Ventu jsme dorazili kolem 5 ráno 19.7., našli parkoviště (no spíš takovej flek u cesty) kousek pod vesnicí a šli spát. Já jsem hodil typicky spacák na takovou skalku u cesty, Ludvík s Drbošem zůstali v autě (nechápu :-)) Budíček v 8 hodin, což vycházelo na necelý 3 hodiny spánku. Nic moc, zrovna moc se mi z toho spacáku nechtělo, ale bylo tak krásně že bych stejně asi spát nevydržel :-) Nakonec jsme to ňáko zabalili, kolem 9 jsme dojeli autem do Ventu, nechali ho za 4 eura na parkovišti a o půl desátý vyrazili směrem nahoru. Cesta až k Martin Busch Huette byla po dálnici, resp. po cestě kde projedou i auta, ale kupodivu tam ani nebylo moc lidí. Což bylo super.
Cesta na Martin Busch Huette
Na M-B Huette (v cca 2,5 tisících) jsme byli asi o půl 12 (resp. jsem tam v tu dobu byl já, Drboš dorazil o něco dýl a Ludvík eště o kousek) jsme dali nějakou tatranku a vyrazili asi o půl jedný nahoru na Kreuzspitze. Doba byla na ceduli psaná na 3,5 hodiny, 1000 vejškovejch metrů, a podle mapy choďák.
......
Po 2 hodinách stojím na vrcholu, mapa měla pravdu, choďák to byl, ale mrtě náročnej, a sklon kopce takovej, že to eště nebylo na to chytat se rukama, ale bylo to prudší než aby se to dalo jít jenom nohama .... :-) Ideální vybavení na takovejhle terén jsou asi trekovky. Ale ty nemám a neumim s nima chodit :-) Nahoře fotim, koukam, sedim .... až jsem z toho začal usínat. Naštěstí asi půl hoďky po mě doráží Drboš, takže na spaní už to nebude :-) A jo, splnili jsme si náš postupnej cíl na tenhle rok.
Po další půlhodince doráží i Ludvík (za 3 hodinky, oproti plánu pořád eště o půl hoďky rychlejc). Opět tatranka a odpočinek. Celkem dost dlouhej :-) Všichni vejškovej rekord, fyzicky nahoře ok, psychicky eště líp ... počasí super (jen simpsnovský mráčky), výhledy super, Wildspitze je úžasná. Jo málem bych zapomněl, našel jsem si trekovou hůlku. Jednu. Pár metrů pod vrcholem asi někomu spadla ze skály, tak jsem si pro ní dolez :-) Na zpáteční cestu jsem ji půjčil Ludvíkoj, aby se mu šlo aspoň trochu líp. I tak to byl podle mě výkon jako prase, 12 tejdnů po zlomení kotníku vylýzt na takovou věc ... :-)
Drboš s Ludvíkem těsně pod vrcholem Kreuzspitze
Sestup už nebyl taková zábava, šichni jsme dost unavený, Ludvíkoj to jde dolu dost pomalu, a od M-B Huette je to eště pořádnej kus dolů. Mě taky nějak po cestě začla bolet hlava, drbošoj taky nebylo nejlíp a o Ludvoj ani moc nemluvim, ten toho měl plný zuby z nás asi tak nejvíc :-) Ale do Ventu jsme se tak nějak doplazili s pár přestávkama.
S Ludvíkem jsme to zapíchli ve skoro první hospodě, že si dáme něco k jídlu, Drboš zatím odešel vařit z vlastních zásob. Ludvíkoj nejdřív týpek říká, že nic k jídlu už nemaj (je asi 9 večer), ale po chvíli přijde a něco tam žvatlá ... po chvíli domlouvání pochopíme, že má eště nějaký žebírka a koleno. Takže dáváme žebírka za 8 a Zipfera za 3,50. Žebírka super, pivko žádnej zázrak, ale šlo to eště. Jo a sednul si tam k nám nějakej místní, něco se s náma snažil konverzovat, ale uměl jen německy, takže jsme mu nijak extra nerozuměli, a on Ludvíkovy angličtině asi taky ne. Takže sme si mo nepokecali :-)
Po večeři jsme cinkli Drbošoj aby pro nás přijel, za pár minut tam dorazil, a odjeli jsme na stejný místo jako den předtím se vyspat. Já opět nahoru na skalku, kam ke mě za pár minut přichází Drboš. Ludvík zůstal dole v autě.
|
