|
Climbing Trail. Lehký lezení. Kreuzspitze 3087m a Vordere Platenspitze 2936m
Datum: 2006-07-21
Po konečným probuzení, opět do krásnýho jasnýho rána jsme do sebe hodili něco k jídlu, uvařili čaj, a volným tempem vyrazili směrem na Östliche Knotenspitze (3101m). Začátek byl celkem v pohodě, normální cesta, i když hodně do kopce, ale bez nějakejch technickejch problémů. Jediným technickým problémem bylo prokličkovat mezi stádama ovcí, ale většinou se uhejbaly samy :-) Takhle to pokračovalo až na rozcestí mezi Knotenspitze a Platenspitze, kde končil lehkej terén. Ludvík fakt překvapil rychlostí, trekovky mu asi hodně pomohly a byl pomalejší jenom minimálně.
Ranní pohled ze spacáku .... (foto Ludvík)
Nejdřív jsme se rozhodli vylýzt na vyšší Oestliche Knotenspitze, takže jsme přes suťový pole (kde měl bejt podle mapy eště ledovec - ve skutečnosti tam po něm nebylo ani stopy) přelezli až pod nástup ty pravý "climbing trail" jak byla cesta značená v mapě. Tady začínalo ocelový lano a cesta se začala ostře zvedat. Hodil jsem na sebe helmu, odmontoval z batohu karimatku a pustil se celkem ostrym tempem do toho. Pohodová cesta, jednoduchý lezení, takže jsem se lanu vyhejbal a nepoužíval ho, ať mám aspoň pocit že to lezu čistě :-) Jo a v jednom místě jsem potkal nějaký dva němce či rakušáky, netušim co mi to říkali :-)
Po cca 50 vejškovejch metrech jsem se zastavil a čekal na Drboše s Ludvíkem, který jsem nechal chvíli za sebou. Po pár minutách jsem viděl Drboše v sedáku jak se cvaká na lano, tak na něj řvu jak to vypadá, odpovídá že jde jenom sám, na Ludvíka že je to moc kolmý. No nevadí. Počkal jsem na něj (když dorazil, tak zjišťuju že nechal dole batoh) a pak jsme spolu vyrazili nahoru. Nejtěžší byl asi úplnej začátek lana, pak už to bylo jenom jednodušší, takže to celkem nahoru odsejpalo.
Po chvíli jsme byli nahoře u kříže, kde nás čekalo nepříjemný překvapení. Vylezli jsme totiž jen na Kreuzspitze (3087m), což je jenom předvrchol Oestliche Knotenspitze. Na tu už značená cesta nevede a museli bysme přejít takovej docela vzdušnej hřebínek a pak eště asi 30 metrů stoupat. Všude to vypadalo, že je spousta chytů a stupů, ale problém byl malinko s expozicí. O tom že by se to dalo lýzt sólo ani chvíli neuvažuju, ale snažim se tak trošku naťuknout drboše že to zajistíme a přelezem. Každopádně se mu do toho nechtělo, takže to vzdáváme a smiřujeme se s tím, že zůstanem o 25 metrů níž. Ale lidi tam určitě už byli, na vrcholku je hromada kamenů a nějakej klacek. Druhá věc která mě trošičku naštvala, že jsme vylezli horu se stejným jménem jako dva dny předtím. To si nemohli zvolit nějakej originální název ?!
Já s Drbošem na vrcholu Kreuzspitze (foto borka co tam byla)
Chvíli jen tak koukáme po vrcholcích kolem, fotíme, sedíme, a mezitím nahoru dolejzá docela sympatická borka. SAMA, a neskutečnou rychlostí ! Pro mě je to naprosto nepochopitelná věc, vždycky jsem myslel, že takový neexistujou. Tak teď vim, že sice existujou, ale je jich uplný minimum, člověk potká tak jednu za život. Já už mam bohužel vybráno :-( Tak s ní házim anglicky řeč, ptá se mě na to jestli jsme z Československa .... jsem ji řek, že Československo už pěknejch pár let neexistuje, a asi jí to trošku zaskočilo :-) Vyfotila nás s Drbošem u kříže, a pomalu začnem sestupovat. Ona za náma. Dole kde končej lana se nás ptá, jestli polezem i na Vordere Platenspitze, tak říkám že asi jo, a ona vyráží úžasným tempem před nás. Je fakt, že jde na lehko, bez báglu a má docela vychytanou techniku práce s trekovkama, ale stejně ji obdivuju. S Drbošem pomalu docházíme k Ludvíkoj, oznamujeme mu svůj plán vylýzt si i na Vordere Platenspitze, on že na nás počká dole na rozcestí.
Ok, vyprazdňuju batoh od všeho nepotřebnýho harampádí, sebou beru jen kalhoty, bundu, pití, tatranky a foťák, a Drboš jde úplně bez báglu, stejně jako na Kreuzspitze. Vyrážím ostrým tempem nahoru, přece nebudu pomalejší než nějaká mladá vysokoškolská učitelka architektury z Vídně ! :-D Cesta je o něco malinko obtížnější, ale i tak není potřeba používat ocelový lano, takže to lezu čistě. Během pár minut stojím nahoře, holčina už tam pěknou chvíli sedí před náma. Tak chvíli kecáme, vyměňujem informace, zkušenosti, a mezitím dorazil i Drboš. Chvíli jsme eště nahoře, a pak zas pomalu vyrazíme dolů. Když dojdem k Ludvíkoj, eště s borkou prohodím pár slov, ptá se jestli jdeme "completely down", tak řikám že jo, eště dneska musíme vyrazit směrem domů :-/ Navíc začínaj po obloze lítat dost šeredný mraky, co nevidět se zkazí počasí.
Dolů už to tak rychle nejde, ale nakonec dorážíme k autu, s Drbošem dáváme repete ve sprše pod "vodopádem", docela bodla :-) A pak vyrážíme na cestu k domovu. Po chvíli začlo pršet, takže jsme to načasovali naprosto ideálně.
Na cestě domů zas nebylo nic moc zajímacího, jen jsem Drboše přesvědčil, že je nesmysl objíždět Mnichov 50km oklikou a že je lepší to šmiknout přes město. Což se nakonec ukázalo jako rozumný, cestu jsme tím zkrátili tak o 70km. Kolem pátý ráno jsem byl doma, takže sem ani nevybaloval a po probdělý noci lehnul do postele ....
|
