|
Datum: 2006-07-20
20. jsme tak nejak vstali možná kolem devítky do jasnýho rána, a koukali do mapy co by se dalo vylýzt. Problém Oetztalskejch Alp je v tom, že tam je minimum turistickejch cest az na vrcholy, šlapat někde údolím se nám zrovna moc nechtělo a na ledovec zas nebyl matroš. Takže jsme se rozhodli, ze přejedem do pár kilometrů vzdálenýho Stubaitalu.
Drboš s fáčkem ve 2020 metrech v průsmyku Kühtai
Po cestě jsme se s fáčkem škrábali přes hory do 2 tisíc metrů, abysme zas mohli vzápětí sjet dolů do 600. Tak nějak odpoledne jsme dorazili do vesnice Falbeson, kde jsme mimochodem už byli v jiný sestavě necelej rok předtím (jenže tenkrát se totálně pokazilo počasí). S Drbošem jsme dali sprchu v takovým umělým vodopádu (potok tam byl vedenej korytem přes tunel, a za tunelem voda tak 4 metry padala). I přesto že to mělo asi tak 4 stupně a mělo to i docela sílu jak to padalo, jsme do toho vlezli, zas tak strašný to nebylo, protože bylo mrtě moc teplo, takže sme byli hnedka suchý. Pak jsme zabalili věci, včetně matroše na lezení, spacáků a karimatek a vyrazili směrem na Neue Regensburger Huette (2287m).
Když jsme k večeru dorazili, tak jsme polkli každej dvě piva a šli hledat místo na spaní. Každopádně jsme se stali středem pozornosti, protože všichni lidi na terase u chaty koukali za náma, a asi se pořádně divili, kam to tři český blázni jdou takhle večer. No ... za pár minut jsme našli krásný místo na spaní, za takovým vrcholkem, s výhledem na ledovec. Drboš byl po těch dvou pivkách nějak extrémně aktivní, za chvíli přilítnul s tím, že našel v nějaký skále nejt, takže si můžem jít hned zalozit. Šel jsem to s ním omrknout, ten nejt tam sice byl, sice takovej trochu pofidérní, ale asi by vydržel. Každopádně by to bylo za pár minut na lezení s čelovkou, takže jsem mu řek že na takový věci kašlu a radši se najím a pudu spát :-)
Po večeři jsme lehli do spacáků, ale počasí nevypadalo zrovna moc ideálně. Na obloze se začly objevovat takový dost ošklivý mraky, a Drboš byl předtím než usnul docela nervózní. Každopádně jsme usnuli, a když jsem se v noci za pár hodin probudil, tak bylo úplně jasno, tolik hvězd jsem snad v životě neviděl. Tak jsem chvíli jen tak ležel a koukal nad sebe .... Když jsem se probudil podruhý, tak to bylo to samý, jen s tím rozdílem, že byl ještě vidět srpek měsíce ... úžasná noc .... K ránu bylo něco kolem 5 stupňů nad nulou, takže jsem schoval obličej do spacáku, ale jinak v pohodě. Tak vysoko jsem eště nespal, o rok dřív jsme spali přímo na Neue Regensburger Huette, ale tohle bylo eště o pár metříků vejš :-)
|
