Výstup na chatu

Cesta na Sudetendeutsche hütte
Datum: 30.5.2007

Ráno se budím v 5.20, venku jasno, tak budim Boroše, přejedem autem na parkoviště (autobusovou zastávku Steiner Wasserfall) u obchodu se suvenýrama a nějaký kavárny. Batoh musim stejně skoro kompletně přebalit, protože jsem přes noc spal ve spacáku kterej chcí pro jistotu táhnout nahoru. Ale to nebyl zas takovej problem ... lehká snídaně a v 6 jsme na cestě.
Kousek po budovaný silnici, až k vodopádům Steiner Wasserfalle (údajně jedny z nejvyšších v rakousku). Tady začíná nudnej stoupák lesem až do 1914 metrů na Steiner Alm. U vodopádu nasazuju do akce hůlky (bez nich už ani krok!), a jdem nahoru, já o něco rychlejc, Boroš kousek za mnou. Je celkem teplo, v lese ani nefouká, takže jdem celkem nalehko. To se změní kus pod Steiner Alm, kde se vychází z lesa a dost tam foukalo, takže jsme se oblíkli a razíme na Steiner Alm.

VodopĂĄd Steiner Wasserfall

Home

Hory

Výstup na chatu

< Předch. Další >

Vodopád Steiner Wasserfall

Téměř přesně v 8 jsme na Steiner Alm, kde už se drží sníh (den zpátky asi docela dost napadalo, sněžení nás potkalo i po cestě v Kitzbuhelu). Odtud se nám taky poprvé ukazuje cíl naší dnešní cesty - Sudetendeutsche hutte (2656m). Stojí na vrcholku cca 600 metrů vysoký zasněžený stěny, žádná viditelná cesta .... nádhera. Impozantní pohled.

První pohled na Sudetendeutsche hutte od Steiner Alm. Chata je téměř přesně uprostřed fotky ...

Vyrážíme nejdřív kousek relativně po rovině údolím kolem ovcí ke Schmetzhutte (2014m), a pak už prudce nahoru k chatě. Může bejt tak 20-30 novýho sněhu, na cestě je nafoukáno ke kolenům, a místama i víc. Prošlapávám stopu, pořád ještě s hůlkama, Bohouš si na to už vzal krumpáč. Není to žádná závratná rychlost, nicméně s pár zastávkama na pití a focení dorážíme kolem půl jedenáctý na chatu. 4,5 hodiny je jenom o půl hodinky pomalejší než bylo dole na cedulích, což je při novým sněhu docela ok ....

Boroš při výstupu na Sudetendeutsche hutte

Na chatě po chvíli hledání nacházím otevřenej a komfortně vybavenej winterraum. Že tam budou postele a deky jsem očekával, ale v vařičema, čajem a jídlem jsem nepočítal. Po několika pokusech se mi podaří založit v kamnech požár, takže dáváme sušit věci a rozpouštíme nějakej sníh. Bohouš zalez do postele, takže tak pobíhám kolem chaty, topím v kamnech a postupně vařim čaj, kafe a bryndzový korbáčiky (můj historicky první dobrej hostinec, kterej jsem pozřel bez újmy na zdraví a dokonce mi chutnal ! ;-) jinak tohle pseudojídlo zrovna nemiluju, zvlášť kuře na paprice, který, jak jsem bohužel zjistil pozdějc, měl sebou bohouš ....)

Ve 12.42 mam uvařený kafe i jídlo, tak si s tím jdu ven na terásku u chaty, a kochám se pohledem do údolí. Sice se začíná lehce zatahovat, ale teď už na tom nezáleží, pro dnešek je splněno. Postupně ještě vařím další čaj, čínskou polívku, a předávam topení, protože se chci jit mrknout po okolí. Takže nějak po třetí hodině vyrážim jen s drápkama, krumpáčem a foťákem, nejdřív na Glocknerblick. Tady odtud (jak je už zřejmý z názvu) by měl bejt vidět Glockner. No ... chvilkama se mi taky ukazuje, ale spíš jen spodní část, vrchol je zahalenej v mracích. Příště ;-) Pokračuju ještě kousek dál pod vrchol Wellachkoepfe, odkud si říkám, že by mohlo bejt vidět líp ... cesta vede tak 50° firnovým svahem, takže pro jistotu nasazuju drápky, beru do ruky krumpáč a jde se na to. Po pár minutách jsem na místě, dávám si pauzu a fotím co jde

Tady je schovanej Grossglockner ...

Po pátý se vracim k chatě, ještě dávám číňana, čaj, a tak lehce se potloukáme kolem chaty, protože se udělalo fakt hezky. K večeru zalejzáme do postele, budik dávám i přes Borošovy protesty opět na 5.20. Nějak docela dlouho nemůžu usnout, tak jdu kolem půl 11 eště mrknout ven ... taky skvělej pohled, v údolí mlha, která končí na úrovni chaty, a nad hřebínkem nad chatou zrovna vycházel měsíc v úplňku ... ale je tu zima, tak zas rychle zalejzám dovnitř do spacáku.